" S Asiatama já nechodím," pokouší se dívčina odporovat. Dva pádné argumenty, každý na jednu tvář, ji ale přesvědčí o opaku. Otře tedy slzu a než vyrazí k taxíku s dětským vzdorem v hlase opáčí:
" Půjdu s ním, ale upozorňuju předem, že se mi to nebude líbit."
České demokratické strany ( prostitutka) také odmítají jít s Asiatem ( KSČM). Je však jen otázkou času, jak dlouho se nechají fackovat realitou ( pasákem) a půjdou.
Čas od času se objeví iniciativa, která si vytkne za cíl něco sice ušlechtilého a rozumného, leč neuskutečnitelného. Pokusy zakázat KSČM se podobají lkaní nad zrušením starého dobrého Rakouska – Uherska ( občas dokonce přirovnávého k EU). Pro obé platí to samé; jejich čas už dávno pominul. Bohužel, s komunisty se nejen mluví ale i obchoduje v Parlamentu ( že, pane profesore?) a je jen otázkou času, kdy ve vládě zasedne první komunista.
Je vůbec důvod bát se dnešní komunistické strany? Osobně se musím přiznat, že mi přijde poněkud… úsměvné, když se s vážnou tváří začne mluvit o možném zopakování roku 1948. Nemusím být velkým znalcem moderních dějin abych věděl, že puč v únoru ´48 byl výsledkem za prvé dosti specifické mezinárodní situce ( uprostřed rozbombardovaného evropského smetiště stojí rozkročeni dva kohouti, americký a sovětský s jaltskou dohodou pod křídlem) a za druhé politickou situací v Československu s politickým spektrem osekaným o pravicové strany a KSČ jako dominantní " zárukou nemožnosti návratu k bídě první republiky a návratu nacismu". Všechno se totiž dá dělat tak nějak líp, spravedlivěji, levicověji… lidově – demokraticky! Každá totalitní moc, každá diktatura se živí hlavně z rozvratu a bídy. Ze strachu a obav. Představa, že by komunisté dnes vyhráli volby a zopakovali rok 1948 mi přijde nereálná už prostě proto, jak by taková země dokázala sama a izolovaně existovat uprostřed takto uspořádané Evropy. A, ruku na srdce, je KSČM vůbec stranou totalitní? Je stranou, která má ambice a reálnou schopnost ovládnout mocenské páky této země? Ano, soudíme-li dle občasných slovních výlevů jejich šéfů. Leč takové estrádní tlachání ( jaké čas od času předvede třeba s. Grebeníček) je primárně cíleno především na členy a sympatizanty KSČM a dá se interpretovat hlavně jako snaha přesvědčit je, že Strana je stále Revoluční a Předvoj a Nezničitelná Záruka a Pevná Hráz a blablabla…. a vůbec, že to není tak, jak to vypadá a totiž že KSČM je už pevně zaháčkovaná jak mocensky tak ekonomicky v tomto systému a nemá ani chuť ani potřebu cokoliv měnit. Ostatně, že si to voliči "radikální levice" skutečně myslí, dokázalo 12,8 % v parlamentních volbách. Že by rétorická cvičení a píár po komunisticku už tolik nefungovaly?
Ne, touhle slovní tirádou rozhodně nechci říct, že není možný vznik nové totality. Ba právě naopak. Jen mám pocit, že číháme u špatných dveří. Opatření zaváděná v rámci boje proti terorismu, čipové karty, monitoring internetu a další a další "vychytávky" jsou obecně prezentovány jako pozitivum přinášející do našeho života bezpečí a klid. A cena? Jen malá, takřka neznatelná omezení… No, o tom, že KSČ chtěla být "pevnou hrází" víme. A ty konce… Možná, že si ani nevšimneme, že žijeme v policejním státě, že máme na krku diktaturu. Možná, že to spolkneme i s navijákem. Nějaké protesty? Ale kdepak. Ruku na srdce, že Google v Číně cenzuruje internet víme, rozhodně nás to štve, ale přestali jsme tento vyhledávač používat? Zrušili jsme účet na gmailu? Přestali jsme s Googlem mluvit? Ne-e. Obávám se, že nový nositel totality či řádně okleštěné nesvobody nebude tak jednoznačně určitelný, rozhodně na něj nepůjde ukázat prstem nebo proti němu uspořádat koncert.